POČÁTKY FOTBALU VE STRAŠICÍCH (PŘEDVÁLEČNÁ ÉRA)
V krásném a hlubokém údolí v srdci brdských lesů, východním směrem od okresního města Rokycan, leží rozsáhlá obec (městys) Strašice. Zde byl již od dávných dob železářský průmysl a dolovala se ruda. Některé provozy již dávno zanikly vlivem technického pokroku, a dodnes zůstala už jen slévárna šedé litiny, v létech minulých známá jako „KOVOSVIT", nyní v soukromém vlastnictví Ing. Matase.
Ve Strašicích vždy žilo dosti mládeže, která toužila po sportu a tak byl již v roce 1920, a pak znovu v r. 1922 ustanoven sportovní klub SK Strašice.
Tehdy ještě však nebyl dostatek zkušeností s organizací a tak spolek zanikl. Z těchto údobí se nedochovaly o činnosti klubu žádné záznamy, jsou pouze známa jména některých členů, kteří dnes již nežijí - jmenovitě tedy Kerbl Josef, Anýz Josef, Beníšek Max.
Přichází rok 1926, a dne 26. května se schází v hostinci „Pod sálem" milovníci kopané a zakládají sportovní klub pod názvem AFK Viktoria Strašice.
Do čela klubu byli postaveni: František Přemil, Oldřich Novák, Karel Kasík, František a Ladislav Bůchové, František Titl, František a Bohuslav Levové. Snaha i plány byly veliké, nejdříve však bylo hlavním cílem získat nějaký pozemek na hřiště. Žádost klubu o pozemek byla příznivě vyřízena a pozemky - Močály za nynějším hřištěm Dukly - byly přiděleny. Na tehdejší dobu, kdy se muselo vše dělat jen ručně, ale síly a prostředky samotných sportovců a příznivců nestačily, členové klubu byli vesměs dělníci a i někteří bez stálého zaměstnání. V té době byla proto kopaná provozována jen na hřištích mimo Strašice a pro trénink pak musely stačit louky u bývalé cihelny.
Rokem 1927 začíná život klubu již s poměrně větší aktivitou. Výbor klubu tvořili titíž členové jako v roce 1926, k nimž ještě přibyli: Hlad A., Švamberk Karel a Zvoneček Josef.
Mužstvo začalo hrát v následující sestavě: Dvořák Josef, Novák Ol., Bůcha Lad., Kasík Karel, Švamberk Karel, Bůcha Frant., Hlad Antonín, Švamberk Frant., Přemil Frant., Tittl Frant. a Lev Bohuslav.
Bylo již získáno dosti milovníků kopané, takže bylo vytvořeno i II. družstvo a to z následujících hochů: Soukup Václav, Klír Karel, Slavík Frant., Král Frant., Toula Václav, Kotáb Bohuslav, Sládek Ant., Dohnal Mir., Zvoneček Josef, Vajnar V., Pech Karel aj.
Aby bylo umožněno všem tento zamilovaný sport provozovat, bylo krajně nutné získat odpovídající hřiště. Po dlouhém jednání se podařilo od p. Borovičky od Libuše za roční nájemné 300,- Kč pronajmout pozemek, na němž bylo pak nákladem cca 2 500,- Kč hřiště upraveno.
Podle zápisu byl na tomto hřišti sehrán první zápas dne 28. října 1927 s Olympií Mýto s výsledkem 2 : 1. Tím nastal již ve strašické kopané čilejší ruch. Škoda jen, že ze Strašic odchází v tomto roce zakládající člen František Přemil. Na vojnu pak odešel Josef Dvořák, brankář I. družstva. Za Přemila převzal pokladnu Josef Vajnar.
V roce 1928 přistupují za členy další hráči: Dezort Frant., Vald Václav, Blahník Frant., Prajsler J., Hlaváček Karel, Tittl Josef, Balej Josef a Uxa K. Do závodního mužstva byli zařazeni dále Flemr Josef, Zvoneček Josef, Dezort Frant. a Vajnar Josef.
I. mužstvo si vedlo ve IV. třídě velmi dobře a získalo si postup do III. třídy podbrdské fotbalové župy. Všichni hráči se snažili, vynikali zejména Dezort, Bůcha Lad., Flemr, Novák a Zvonečkové.
1929 - 1930
Práce v klubu pokračovala dobře. Byl stálý přísun nových členů a na vedení záleželo, aby všichni byli zapojeni ne jen do sportovní činnosti, ale též do organizační práce. Nastaly i finanční potíže, a rovněž se hřištěm bylo mnoho trampot. Hranice hřiště byla v těsném sousedství p. Jaroše a přelétl -li míč na jeho louku, stalo se často, že tento jej vydal až po dlouhém vyjednávání a zaplacení požadované částky, takže klub zaplatil více p. Jarošovi, než za samotný nájem hřiště. Rovněž šatny pro hráče včetně uložení rekvizit ve sklepní místnosti, kde bylo vlhko a tma, nebyly důstojné. Bylo nutno zajistit celkové zlepšení.
Za rok 1929 bylo sehráno celkem 29 zápasů, z toho 16 vítězných, 8 porážek a 5 nerozhodných. V roce 1930 bylo sehráno celkem 39 zápasů, z toho 29 vítězných, 5 porážek a 5 nerozhodných. V tomto roce hostovalo ve Strašicích mužstvo Bohemians a výsledek byl 2 : 2. Zápas se již hrál na pronajatém hřišti TJ Sokol ve Strašicích. Také odchází z klubu do SK Rokycany Fr. Dezort, který později hraje I. ligu za Viktorii Plzeň.
Nutné je též vyzdvihnout, že v tomto roce byl vybojován postup do II. třídy v mistrovství podbrdské župy se sídlem v Berouně.
Sportovní klub navždy opouští jeden ze zakládajících členů František Lev.
1935
Ani rok 1935 po finanční stránce neprobíhal právě šťastně. Mužstvo bylo celkem dobré, ale na zápasy se stále doplácelo. Mecenášů nebylo, každý zúčastněný byl v lepším případě jen pracující se skromným žitím. Situace se stávala kritickou - půjčky stále rostly a dokonce se i uvažovalo o rozpuštění klubu.
V tomto roce hrálo I. mužstvo s následujícími hráči: Štětina, Holman, Klír, Štych, Bůcha L., Ungrman J., Hlad A., Zvoneček, Sládek, Toula a Žána.
Aby se finanční situace zlepšila, bylo přes zimní období pořádáno i divadlo a také v hotelu Pošta kulečníkový turnaj. Finanční efekt nebyl sice velký, ale byla cítit láska ke sportu a tímto se též udržoval celý kolektiv pohromadě, což bylo pro samotnou existenci klubu nesmírně důležité.
1936
Výbor Viktorky a vedoucí funkcionáři zůstávají téměř všichni na svých místech, jen jak je ze zápisů zřejmé, docházelo často k přehození funkcí, avšak kádr obětavých funkcionářů zůstává skoro stejný. Během roku muselo být I. mužstvo značně přeměněno, neboť odešlo celkem 11 hráčů na vojnu.
I přes toto oslabení si ale vedlo mužstvo v podzimním kole mistrovské soutěže velmi dobře.
1937
Velmi dobrá hra I. Mužstva v podzimním kole pokračovala i v jarním období a tak se stalo skutečností, že si mužstvo opět vybojovalo postup do II. třídy PZF – západní okrsek.
V tomto okrsku byla soustředěna následující družstva: Žebrák, Újezd, Hvozdce, Rpety, Kařez, Zbiroh, Mýto, Dobrotivá, Tlustice a Strašice. Do Viktorky se vrátil obránce Max. Holman z Plzně. Součastně bylo zahájeno jednání voj. útvary o uvolnění voj. Pecha, Štětiny a Žány, kteří v té době oblékali vojenský kabát.
