OBDOBÍ ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

1938 - 1939

Kolem naší republiky roste německá rozpínavost a pohlcuje vše kolem. Přichází osudný březen 1939, kdy je celý náš národ velmi otřesen a pokořen. To však každý z nás prožívá (kromě některých mladých, kteří jsou ve sportu zapojeni).

Vedoucí funkcionáři Viktorky však stále zůstávají ve svých funkcích, i když jsou jak na hráče, tak i na ně samotné, kladeny velké požadavky. Všechny spolky byly zakázány, zůstal jen klub a tak bylo velmi nutné alespoň zde české občanstvo soustřeďovat. Bylo navázáno jednání s vládním vojskem o spolupráci, což bylo s povděkem přijato a na pomoc Viktorce byli vysláni por. Kočí a Nejdl. Dlouho však tato spolupráce nebyla umožněna.

Pokračovala mistrovská soutěž, za účasti klubů Zdice, Zbiroh, Kařez, Újezd, Hředle, Hvozdce, Dobrotivá a Strašice. I. mužstvo hrálo v následujícím složení: Bůcha Fr., Lang, Holman, Řežný, Sládek, Hlad, Zvoneček, Žána, Ungrman, Benda, Feureisl, Klír a Bůcha L.

Bylo zde sehráno celkem 27 zápasů - 14 výher, 8 porážek a 5 nerozhodných. Nejvíce zápasů odehráli: Benda 26, Ungrman 26, Lang 23. Nejlepšími střelci byli: Žána 21, Benda 20 a Ungrman 18.

1940

V době, kdy náš národ trpí útlakem Němců, je kopaná ve Strašicích částečná náplast na zákaz jiných spolků.

V mužstvu se objevují další hráči: Studnička Mil., Huml Jiří, Vajnar Antonín. V tomto roce hostovalo ve Strašicích tehdy slavné hokejové mužstvo LTC Praha v čele s Malečkem, Tožičkou atd. Zápas však byl pokažen deštěm a hrálo se na blátě.

Kopaná se u nás stále lepší a je dobře navštěvovaná příznivci. Kádr I. mužstva v té době tvořili: Studnička, Vajnar, Lang, Klír, Zvoneček, Huml, Benda, Toula, Žána, Sládek, Ungrman, Feureisl A.

Bylo sehráno celkem 29 zápasů - 14 výher, 12 porážek, 3 nerozhodně. Nejvíc zápasů sehráli Huml 28, Toula 27, Benda 24. Nejlepšími střelci byli Benda V. – 30 a Žána Fr. - 24 branky.

1941 - 1942

Všichni hráči spolu s vedením klubu se snaží přinést návštěvníkům to nejlepší a závodní mužstvo se probojovalo mezi nejlepší fotbalisty I. třídy podbrdska. S tím však nastaly další starosti, v první řadě bylo nutné provést oplocení hřiště. To si vyžádalo dosti velkých nákladů (5 200,- Kč). Při tom byli na hřišti též zřízeny dřevěné šatny (za 2 000,- Kč), sice malé, ale pečlivě udržované L. Bůchou.

Do I. mužstva přichází hráči: Řezanka V. a Hošek.

V mistrovské soutěži I. třídy byla následující družstva: Příbram, Dobříš, Podluhy, Neumětely, Zdice, Beroun, Komárov a Strašice. Nejvíce zápasů sehráli: Huml a Feureisl – 30, Ungrman – 29, Toula – 28, Benda – 27, Klír – 26.

Nejlepší střelci: Benda V, - 40, Toula – 28, Žána – 12 a Feureisl – 13.

1942 - 1943

Za okupace byla strašická kopaná na nejlepší úrovni. Funkcionáři měli plné ruce práce a starostí. Na hřišti se scházeli místní fandové, také proto aby alespoň na chvilku zapomněli na válečné trampoty a utlačování českého lidu.

Hrála se zde I. třída PŽF, návštěvy diváků byly pěkné a bylo dosti peněz, nebylo však možno řádně družstvo vybavit. Tak se stávalo, že byli hráči nuceni obout třeba každou botu jinou a míč byl k dispozici mnohdy až před zápasem. Opravdu často nastávaly trapné situace. Hráči však obětovali pro kopanou vše a stojí za zmínku, že se na zápasy jezdilo většinou na kolech a v této soutěži byl nejblíže Komárov, dále pak Podluhy, Lochovice, Neumětely. To je 15 – 20 km za jednu cestu, k tomu sehrání zápasu a pak cesta zpět. Takové výkony si opravdu zaslouží hluboké uznání.

Mužstvo skončilo v soutěži na 4. místě. Nejvíce zápasů sehráli: Řezanka 36, Feureisl 35, Klír 34, Huml a Benda 33 atd. Střelci branek: Řezanka a Benda 21, Kunc 15, Orcígr 10.

V tomto roce podlehl zákeřné chorobě nadějný obránce Jar. Chochola, se kterým se rozloučil nad hrobem předseda J. Vajnar.

Smutné vánoce 1943 prožíval předseda J. Vajnar, když dostal trest 6 týdnů vězení za převoz hráčů nákladním autem k zápasu do Lochovic. Z této trapné situace byl vysvobozen zásluhou bývalého majitele zdejší továrny M. Hopfengartnerem, který byl tehdy ve službách říše. Stálo to však mnoho potravin a jiného zboží, které bylo za tuto službu požadováno.

1945

V období plného rozvoje strašické kopané se stále více zachmuřuje válečným běsněním celé okolí, ale již je zřejmé, že Německo bude poraženo.

Přichází květen – revoluční dny a s ním smutný den - 5. květen, konec života jednoho z nejobětavějších hráčů a funkcionářů Karla Klíra, který byl spolu s kamarádem, V. Michalem zastřelen SS manny u Melmatěje /místo mezi obcemi Strašice a Dobřív/.

Smutné bylo pokračování hry kopané na útulném hřišťátku, kde chyběla krásná postava obránce K. Klíra.

Prvním poválečným výborem byl do čela klubu zvolen J. Vajnar, dále jako členové vedení dr. Pobuda, Křepelka, Kleinhampl, Kunc, Vajnar M., Kneifel, Tittl, Štych K. a Bůcha L.

V mistrovské soutěži skončilo mužstvo na 5. místě.

Zemřel brankář Ant. Vajnar po operaci slepého střeva. Nad hrobem se se zesnulým rozloučil předseda J. Vajnar.